nečasto adv.; k často, nečastý
nečasto, zřídka, málokdy: tiem sě těšiech [zajatý] najviece, že neczaſto vídách toho svého pána OtcB 143b rarius; ach, toť těžkú žalost jmám, žeť tebe neczaſto vídám Pís KapPraž O 48, 216a; ti, jenž mnoho mají činiti s světem, neczaſto sě zpoviedají ŠtítMuz 161b; velmi neczaſto řieká [opat] mšě ŠtítBrigC 57a rarissime; vy řiekáte tomu poklad, jímž neczaſto hýbají a neczaſto toho berú užitku ŠtítBrigC 52a raro…raro; jazyk neczaſto hýbavý Čtver 34b; přietel jest…dobré, neczaſto slýchané jméno TkadlA 23b; neczaſto požívati vařenie LékFrantA 104a; u té mázdry teřichové, protože jest pevná, neczaſto a nesnadno přihodí se porušenie LékRhaz 146; jediné sám kardial, ten chodí [do Kristova hrobu], a to neczaſto CestKabK 15b; když sě skazí přirození…, a to se stává neczaſto, jakož neczaſto rostú jablka na vrbí LékŽen 54b. – Srov. nečěstě
Za lat. rarius stč. též řieźe, řiedko