nařěkač, nařiekač, -ě m.; k nařiekati
naříkač, kdo naříká, řemeslně s pláčem odříkává modlitby: když tak neřádně pláčí, že on [Chrysostomos] to pokládá tak veliký hřiech jako modloslúženie a die tu, že takovým nedám do kostela za dlúhý čas jako modloslužebníkuom a že jest tuto vyvrhl všecky narziekacze RokLukA 178b; a že jest [Chrysostomos] tuto vyvrhl všecky narziekacze, takť on [Bůh] vyvrže ty všecky narżekacze, ješto z peněz nařiekají mše a vigiljie RokLukA 178b. Jen u Rok. – Srov. nařiekati 1