nařéci | StčS | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

nařéci, -řku, -řče, později nařknúti, -nu, -ne pf. (ipf. nařiekati), ojed. též nařěknúti, part. prét. akt. nařekl/nařkl, ojed. nařěkl, part. prét. pas. nařčen/narčen; k řéci

1. koho, zř. co (čím/kým, z čeho, v čem, za jakého, že by…[o něčem urážlivém]) nařknout, obvinit, osočit (něčím, z něčeho, že je někým): ješto s mě zlodějstvím narzekl BiblCard Gn 31,32 (~Ol, z krádeže mě treskceš ~Pad, utýkáš na mě krádež ~Praž) furti me arguis; když bližní zabitého chtěli ho [vraha] narzeci neb narzknuti, že je chtě zabil ComestC 110a impetere; Marianna narzczie Salomu kurevstvím ComestC 277a obiciebat; narčenie, jímžto narczen bieše PulkB 106 crimen sibi impositum; od ženy zlé narczen [Josef] OrlojK 405 infamatus; než by…v které nevěře a necti narczieni byli GuallCtnostK 177; svú čest a vieru ztratil jest a za takového… má narčen býti i držán ArchČ 14, 547 (1406); nižádný svatý v súdný den nenaṙkne boha, by jemu křivdu učinil HusPostH 32b; bludy, jimiž křivě a falešně naṙċen jest [Hus] MladHusB 51b falso accusatum; impetere narzknuti, unectiti SlovOstřS 136; oblatrare oščekati vel zlodějem (zlodie rkp) narzieknuti SlovOstřS 141; ktož narzkna někoho z krádeže KorMan 11b; takový každý jest narczeny ve zlé pověsti jako i zlodějie a lúpežníci KorTrak y6a; že byl narčen [Jíra] jednoho člověka smrtí ArchČ 14,58 (1451) — jur.: o zjevných a hrubých vinnách, jimiž by narczeni byli aneb psáni od konšel MajCarA 91 criminibus diffamatos; jestli že by kto druhého narziekl chlapstvem DubA 15a; z mála když nařknau neb ob vinní AktaBratr 1,344a; Trutan… furti maleficio maculatus zlodějstvím narczen jsa… quendam Mathiam… furto asseruit defedatum zlodějstvím narzekl ProkPraxD 75b; iniuriose ipsum notavit narzekl ProkPraxU 24b; ktož… posměšně koho narzekne TovačA 30a; pakli by kto narzka koho toho naň neprovedl, aby jemu to opravil ZřízVlad n6a diffamaret; ║ těch zlých narčených skutkuov prvních dokonce na tu zemi potvrdíte i na se ArchČ 3,233 (1421) za vinu kladených; a kto narczen bude, buď pán za panoši…aneb kto prostě chlapem neb za zrádci…, ta narčení mají se před ním vyvoditi TovačA 77a bude urážlivě nazván nařéci na čsti jur. koho urazit na cti někoho, dotknout se něčí cti: tehdy ten, ktož jest svědomím na cti narcžen, má král…jej na jeho cti opatřiti ZřízVlad k4a infamatus est; jakož jest Arnošt Mrákota pana Jiříka Fulštejnského vysoce na jeho cti nařekl ArchČ 18,89 (1498)

2. co [dokument] označit za neplatný, uvést v pochybnost: Jindřich pravil jest, že ten list je neřádný…; tu KMt se pány s pilností ohledali sú pečeti toho listu nařčeného ArchČ 3,355 (1465); ohledavše nařkli jsú jej a praviec, že jest list porušený ArchČ 8,417 (1484); kterážto dobrá vuole nařčena jest, jedno, že jest na papieře ArchČ 8,422 (1485)

3. jur. koho (k čemu, aby…[k boji]) vyzvat někoho k soudnímu souboji: ač kto chromého člověka k sedání narzkne neb pobiedí PrávŠvábE 40b ze kamphe an sprichet; ač jeho narzeknu, aby bojoval po poledni Žilin 134a ob man yn an sprichet chemphleich; Narzekl by jeden raněný muž toho k boji Žilin 141b spricht… czu champhe an

4. jur. koho (z čeho, oč, v čem, proč) vznést požadavek opřený o skutečné n. tvrzené oprávnění, uplatnit právní nárok proti někomu (na něco): pakli to vidí [ve snu] obecný člověk, bude narczen tvrdě o poklad svuoj BřezSnářM 89a impetetur; o škody bude li právem ot něho narczen DubA 8a; poněvadž léta vyšla, a z toho zboží nebyla [žena] narčena BrandlGlos 171 (Půh. Brn.1406); ač by mě kto nařekl o obřanské zboží právem zemským Půh 3,542 (1446?); pro kterýžto dluh obě straně svrchupsané jsú sě nařkly ArchČ 26,314 (1441); impetivit eum iure nařkl jeho právem ProkPrax 45 ed. Srov. napotknúti

5. jur. co [majetek] (z čeho, pro něco ap.) vznést požadavek na něco opřený o skutečné n. tvrzené oprávnění, uplatnit právní nárok na něco (stran něčeho, kvůli něčemu): nález o tom, kdežto poručníci sirotčí nařekli dědiny jistcovy podlé práva ArchČ 2,369 (1408); že mi byl nařekl mé dědictví Půh 3,65 (1420); kterýžto dvuor Brigida… právem věnným jest nařkla ArchČ 28,260 (1435); ač by… kdy kto zboží svrchu psaná kterým obyčejem nařiekal neboli narzek PrávOpav 1,40 (1440); Narzkneta li dva jednoho zbožie rovnú zprávú…, ten, jenž narzkne z manstvie, přiveď svého zprávcě PrávŠvábA 112a sprechent zwene man ein ander an…der das lehen ansprichet; aniž jest kdy ten dvuor byl pro který plat nařčen ArchČ 37,461 (1457); opět nařkne li kto vola… právem, jenž německy anvank a česky jetí slove ArchKutn 237 (1462); on [Boček] věda to zboží nařčené, se mnú se o to umluviti nechce ani plátce býti Půh 7,12 (1490) že na majetek je uplatněn právní nárok; pakli by kto koli to zbožie… buďto právem duchovním nebo světským… nařekli ArchČ 18,114 (1499); ║ dřieve než to sbožie jest za otúmrt nařčeno provoláním podle panského nálezu a královského povolenie ArchČ 37,242 (1465) je prohlášeno za odúmrt; práva svého… nepromlčel jest, neb jest tiem odporem to [odúmrt] nařekl a počal vésti ArchČ 37,1022 (1461) podal, vznesl proti tomu námitky

6. zanaříkat, zabědovat, zasténat: ululaverunt naṙekli sú, vznařiekali MamVíd 134b (Jdt 16,13: tehda sú vznařiekali stanové Assyrských BiblCard, ~Ol, sú nařiekali ~Lit, kvielili sú ~Pad, zaúpěli sou ~Praž)

Ad 1: za lat. arguere stč. též obžalovati, potupiti, uháněti; za obicere též obvrci; za infamare též utrhati, zhaněti, zhyzditi; za accusare též ohyzditi, omluviti, uviniti; za diffamare též pohaněti; za maculare též zmazati. – Ad 6: za lat. ululare stč. též vzplakati

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


nařéci, -řku, -řčeš, -rčeš, pftiv.; stsl. narešti nominare. — Učiniti nárok, beanspruchen: plná tři léta (prodané zboží osvobozovati) od každého člověka…, ktož by to zboží svrchupsané právem zemským nařekl Tovač. kap. 169, Drn. fol.76 (str. 83), n. čso = učiniti právní nárok nač; — Vok pohání Milotu z pěti set, že mě řekl odvaditi bez mé škody, ač by mě kto nařekl o obřanské zboží právem zemským Póh. 3, 542, nařekl mě oč = učinil proti mně nárok nač; léta vyšla, a z toho zboží JMt nebyla narčena BrandlGloss. 171 (z r. 1406), nařéci koho z čeho = učiniti proti někomu nárok nač. Nařknouti, obviniti, urážlivě pojmenovati, uraziti, beschuldigen, beleidigend benennen, beleidigen. Jenž narzekl ženu svú Lit. Deut. 22 (obsah). Ješto s’ mě zlodějstvím narzekl furti arguis Ol. Gen. 31, 32, nařéci zlodějstvím; narzekl gſi arguis MamA. 16a. Jsem hotov státi na dvoře arcibiskupově o všěckny nároky, jimiž jsem narčen HusE. 3, 275. Od ženy zlé narzcen Kruml. 405a. Ktož zlé lidi, narczene v svój duom přijímá t. 255a, narčený = špatné pověsti. Nařčenie, jímžto (jest) narzczen Pulk. 90b. Když by měštěnín byl narzezen z kterýchž koli věcí a s jistinú nebyl popaden Pr. pr. 253. Kto narčen bude, buď pán za panoši neboli zeman za chlapa Tovač. kap. 220. Jakož jsi mne nařekl, že tento neboli takový jsem, nejsem t. Že jej na cti vysoce zhaněl a nařekl VšehJ. 49. Vzkvíleti, in Klagen ausbrechen: narekli (sic) vznařiekali ululaverunt MamV.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


nařéci, -řku, -řčeš, nařknúti, -nu, -neš dok. (koho oč, z čeho, čím) nařknout, obvinit; (co) vznést právní nárok
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


nařéci dok. = nařknouti; — učiniti (právní) nárok
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).