1. nařčení, obvinění, osočení: panoše… měl by radějí hanbu všeho světa trpěti než z naṙknutie sě bíti a zabiti HusVýklB 67b; nejma ižádný přesvědčiti měštěnína o penieze ani o žádné narzknutije PrávPražA 251; živ nebudu moci býti bez hanby a naṙknutie AlbnCtnostA 52a; což se některého nařknutie dotýče, kterým jest on Kladivo téhož Přebožského nařekl ArchČ 9,471 (1488)

2. jur. vznesení požadavku opřeného o skutečné n. tvrzené oprávnění, uplatnění právního nároku (na něco proti někomu): nikdy neslýchali [svědci], by ten zápis byl ohlašován, nebo by se jim [držitelům] které nařknutie stávalo ArchČ 4,349 (1411); pretactam domum… ab omni inpedimento, impeticione vulgariter nařčenie et contradiccione (nároku, odporu, nařknutie gl.)… disbrigare ProkPrax 136 ed.; tehdy jemu usúdí na tom všecko narzknuti PrávŠvábE 86b alle ansprache; před těmi šesti my, obě straně předřčené, všecky naše nařknutie v řečech, v odpovědech… slyšeti máme dáti ArchČ 8,149 (1474); což by se dotýkalo právem nařknutie, to my chcem učiniti ArchČ 8,129 (1474)