|
|
|
nařiekanie, -ie n., ojed. nařkánie; k nařiekati 1. (o čem) naříkání, nářek, bědování, pláč (nad někým n. něčím); [nad ztraceným] oplakávání někoho: slyšán jest hlas v Rámě u výsosti od velikého pláče a narziekanie EvPraž 3a (Mt 2,18: kvielenie BiblOl, ~Pad, ~Praž, lkánie EvKlem, BiblLit, huhlání EvOl, škebránie ~Zimn, BiblDrážď, kvielíce EvRajhr, huhlíce EvSeit) ululatus; slyšán jest [hlas] velikého pláčě i narziekanye o strastnéj svatého Petra a svatého Pavla smrti PasMuzA 304; slyš okovaného narziekanie JeronM 23a gemitus; narziekanye, lkánie, ječenie JeronM 55b lamentationes; lugubra narziekanie KlarGlosA 1357 (De motibus corporis); a nařiekal jest lid izrahelský velikým narziekanym BiblOl 1 Mach 12,52 (~MuzSZ, ~Lit, pláčem ~Pad, ~Praž) luctu magno; a tak svému pláči i žalosti i narziekani cíle nemá [Menelaos] TrojA 62b lamentis eius et lacrimis; mugitu narziekanym MamKapR 109a (Mal 2,13: BiblLit, ~Praž, říkáním ~Ol, řvaním ~Pad); eiulatum narzekanie VýklKruml 2b (HierPaul 7: kvielenie ProlBiblL, ~K, BiblPad); by dnes některú vzácnú ženu nazvali cizoložnicí, co by bylo pláče a narziekanie RokJanB 282a; ješto holoubkové mají to houkanie prosté, žalostivé narzijekanije RokPostK 415a; ║ tolikoť čárové mohú a zločinných žen kúzelné narzykani SilvKron 17a carmina zaříkávání 2. bibl. naříkání požadované v jistých situacích, pláč kultický n. pohřební: pozóvte žen k narziekany BiblDrážď Jr 9,17 (Pror, BiblOl, ~Lit, ~Praž, žen plačících ~Pad) vocate lamentatrices; a když vstal byl [Abrahám], přestav narziekanie BiblCard Gn 23,3 (~Ol, pod. ~Praž, od služby ~Pad) cum surrexisset ab officio funeris; i naplnichu sě dnové narziekanye plačíce Mojžiešě BiblOl Dt 34,8 (pod. ~Card, ~Lit, lkánie ~Pad, v nichžto plakali ~Praž) dies planctus; i pozovú oráka k kvielení a k naṙiekani těch, ješto umějí nařiekati BiblLit Am 5,16 (~Pad, ~Praž, ku pláči ~Drážď, ~Ol) ad planctum; trene, lamentaciones circa funera narzyekanye Slov KapPraž O 32,10b 3. žalozpěv: synu člověčí, pěj narziekanye na množstvie ejiptském BiblDrážď Ez 32,18 (narziekanye o množství ~Ol, piesen žalostnú ~Lit, pieseň žalostivú ~Praž, zpievaj plačtivě ~Pad) cane lugubre; Jeremiáš <s> Cinoth, točíšto s narziekanym jeho ProlBiblL 149a (1 Rg: ~K, BiblPad, ~Kladr) cum… Lamentationibus; o níž [hříšné černosti] dí Jeremiáš v nařijkánij svém JakPost 44a 4. (koho) obviňování, osočování: což se toho soudu nařiekánie dotýče ArchČ 10, 540 (1500) procesu pro osočování 5. jur. (čeho [majetku] koho) vznášení požadavku opřeného o skutečné n. tvrzené oprávnění, uplatňování právního nároku (na něco ze strany někoho): rok jmenovitý uložen jest…o všeckna záščí, napomínání i nařiekání obú zemí…, moravskéj i rakúskéj ArchČ 10,264 (1446); že jsú ti lidé jeho [podsedka] v držení byli pokojném až do nařkánie ženy tejto svrchupsané, ješto žaluje NaučBrn 168; a držal sem ji [Lhotu] pokojně beze všeho nařiekánie ArchČ 37,863 (1454); a dále aby k tomu statku… práva a zřenie ižádného nejměli [potomci], anižto kterého nařekánie ListářPlz 2,107 (1465) Srov. nařčenie Ad. 1: za lat. ululatus stč. též vytie, vzúpěnie; za gemitus téžstonánie, žalost, žaloščenie; za lamentatio též rozžělenie; za luctus téžsmutek, zámutek; za lamentum též žělenie, zamúcenie. – Ad 2: za lat. planctus stč. též kvělba, plakánie Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nařiekanie, -ie, neutr.; stsl. narêkanije lamentatio. — Právní nárok, Anspruch: Valeš má v domu seděti bez narzykani Matěje střelce KolB. 17a (z r. 1495); od těch jezer pustili sme beze všeho nářku a narzikanije všelikého KolAA. 45b (z r. 1513). — Naříkání, Wehklagen: (hlas) velikého pláčě i narziekanye Pass. 304; pěj narziekanye o množství o egyptském Ol. Ezech. 32, 18; narziekanie lugubra Prešp. 1269, narzyekanye též Rozk. 2042; narzyekanye luctus MamA. 27b, Anon. 4b. Srov. nařiekati. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nařiekanie, -ie n. naříkání, nářek; pohřební pláč (kultický); žalozpěv; obviňování, osočování; uplatňování právního nároku Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|