|
|
|
navrci, -vrhu, -vrže pf.; k vrci 1. co [zbraň] napřáhnout, nastavit do pohotovostní polohy; [kuši] namířit, zacílit: přijem [Alexander] kopie, hi nawirſe AlxB 53; řka tak, kopie nawrzye [Alexander] AlxV 1522 praetenta cuspide; zjěvil sě jeden jeda před nimi na koni ve stkvúciem rúšě, v uodění zlatém, nawrh kopie BiblDrážď 2 Mach 11,8 (~Ol, ~Lit, kopie roztřásaje ~Pad, kopie nesa ~Praž) hastam vibrans; jemužto když ona [Uršula Juliánovi] naprosto odpověděla, nawrha samostřiel ji prostřělil PasMuzA 557 directa sagitta eam transfixit; ║ a snad by ho tu byl zabil [Neguzar Filotu], by jemu rány neoslabil Amyntas, jež ščít nawrzye AlxV 1704 opposuit clipeum nastavil (proti ráně) 2. [o nadpřirozeném činiteli] co/koho (komu) nastrčit, uvést před oči n. na mysl; [podněty] vnuknout, vštípit: umějí nawrcy [zlí andělé], co by člověk myslil, s čím by se obieral a zaměstknal JakZjev 126a; anoť jemu [člověku] diábel nětco nawrže, a on povolí, oblíbí, kochá se i skutkem dokoná RokPostA 226b (~B); ║ když jest člověk dobrý a má dobru žádost a chce dáti almužnu, milý bóh nawrże jemu člověka toho dobrého RokJanB 21a pošle mu do cesty. – Srov. nahoditi 3. co, též o čem napovědět, nadhodit, v řeči naznačit něco (co je třeba domyslet); [co je hodno pokárání] předhodit, vyčíst: obicere nawrczi SlovOstřS 141; napoví jeden před druhým nětco a navrže RokPostB 481; múdrému se málo nawrzze, ostatkuť se sám domyslí KorMan 18b; ktož by o tom buď nawrcy, buď rozmluviti, ponuknuti neb napomenuti byl hotov KorMan 34b; obicere entwerfen Nawrczy SlovHol 32b; dotkni málo a nawrz o těchto běziech ProkArs 176a; ║ protož já Bernart pravi tobě, ty, jenž toto píšeš, aby téhož na sě míle čakal. Ó milý Bernarte, co s mi to trpkého nawrže HusVýklB 38a přivedl na mysl, připomněl Ad 3: za lat. obicere stč. též obvrci Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
navrci, -vrhu, -vržeš, pftiv., nasaditi (k útoku), nastaviti, vorhalten; stsl. navrêšti obruere. — (Alexander) přijem kopie hi nawirſe AlxB. 2, 11; (Alexander) řka tak, kopie nawrzye AlxV. 1522, u Gualth. praetenta cuspide; (Neguzar) snad by ho (Filotu) tu byl zabil, by jemu rány neoslabil Amyntas, jež ščít nawrzye AlxV. 1704, u Gualth. opposuit clipeum; nawrha samostřiel, ji prostřělil Pass. 557. — n. sě navrci sě = namanouti se, in den Wurf kommen: až ſe jemu (Tandariášovi) knieže nawrże, tlači jej bez milosti, že v něm zetře mnoho kostí Baw. 173a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
navrci, -vrhu, -vržeš (aor. asigm. navrh, navrže) dok. napřáhnout, namířit (zbraň): navrci kopie, navrci samostřiel připravit k ráně; nastavit: navrci ščít; vnuknout, vštípit; napovědět, nadhodit, předhodit, připomenout; bóh navrže jemu člověka dobrého pošle mu do cesty; — navrci sě (komu) nahodit se, namanout se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
navrci dok. = navrhnouti; stručně vypsati, načrtnouti; — navrci kopie = kopí k ráně přichystati; — navrci sě komu = namanouti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|