vrci, vrhu, vržeš (
imper. vrz, vrž, aor. vrh, vržech)
dok. vrhnout, hodit, mrštit: vojnu ottad náhle vrže
válku odtud rychle jinam obrátil, přenesl; —
vrci sě vrhnout se: tam sě mezi kořist vrhú (
v. též vrhnúti)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
vrci dok. = vrhnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.