|
|
|
navozovati, -uju, -uje ipf. (pf. navésti); k navoditi 1. koho k čemu [žádoucímu] přivádět, obracet k něčemu, získávat pro něco: a jsú dobře s sebú tak, že pak jiní lidé mezi nimi mluvie a je s obú stranu k milosti nawozugi TkadlA 31a (~B); aby proti hřiechuom se zasazowali [kněží], hříšníky z hříchuov trestali a tudy nawozovali ku pokání prospěšnému KorMan 159b 2. koho k čemu, aby…[k činu] vést, vybízet, nabádat, napomínat: proroky tvé zbili sú, kteříž sú je nawozovali, aby sě navrátili k tobě BiblPad Neh 9,26 (jižto sú na ně žehrali ~Ol, jižto sú je napomínali ~Card, ~Lit, pod. ~Praž) contestabantur; ku přijímání velebné svátosti… jiným obyčejem ani kterú ukrutností připuzen nikoli býti nemá [laik], než dobrotivým a milostivým napomínáním…dobrotivě má býti navozován ArchČ 1,200 (1421) 3. koho na co, aby…[ke zlému] navádět, svádět k něčemu: těch všech zlých věcí [hlavní příčina byli] táborští kněží s tělem božím předcházejíce a lid navozujíce, aby to činili BřezKron 364 inducentes; jestliže by pak kto koho jiného na to navedl nebo navozoval…, ten v túž pokutu upadnúti má ZřízVlad, ArchČ 5,253 si…ad hoc induceret aut induxisset Srov. navoditi Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
navozovati, -uju, -uješ, impftiv. k navoditi: (proroci), kteříž sú je (židy) nawozowali, aby se navrátili contestabantur Kladr. Nehem, 9, 26. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
navozovati, -uju, -uješ ned. navádět, přivádět, nabádat; svádět Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
navozovati nedok. = naváděti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|