1. koho kam, k komu [k cíli konkrétnímu] přivádět někoho, vedením usměrňovat něčí pohyb někam: bludné na cestu pravdy nawoditi BelB 110b adducere (v obraze); velí [sv. Pavel] kněžím hříšné milostivě nawoditi, t. s cesty nepravosti…k cestě spravedlnosti JakPost 162b (v obraze); ty [prosté lidi]…nawodil [sv. Jan] k Ježíšovi RokLukA 6b; při zdvihli [měšťané budějovičtí] nedávného času proti urozeným pánuom z Rozumberka…na jich silniciech svobodných formany a kupce navodiece k městu svému ArchČ 7,219 (1457)

2. koho k čemu, na co [k žádoucímu cíli abstraktnímu] přivádět, obracet k něčemu, získávat pro něco: kteříž k spravedlnosti nawodij mnohé JakPost 72a; stav duchovní, kterýž měl nawoditi k Kristovu následování JakZjev 193a; apoštolé nenawodili sú celých měst na vieru ChelčPař 168b; milý buoh ráčil, že tento Hilarius zase nawodil na pravú víru RokPostB 486; proroci, pán Kristus, apoštolé…mnohé [hříšníky] nawodili k životu kajíciemu KorMan 160a; ║ mittentes uvodiece aut svodiece, vulgaris nawodice, vpúštějíce VýklKruml 315b (2 T 3,13 errantes et in errorem mittentes: blúdiece a v blud uvodiece BiblOl a ost.) uvádějíce, uvrhujíce

3. koho k čemu, na co, aby… [k činu n. k postoji] vést, vybízet k něčemu; [řečí] přemlouvat: Dobeš z Bechyně přede všemi táhl na to i jiné nawodyl, aby Fridrik…králem byl PulkB 196; abychom z obyčeje nepřisahali ani z lehkosti ani jiných navodili neb pudili ku přísaze HusVýklB 44b; aby na kázaniech lid český nawodil [Hus], aby toho [německé nadvlády] déle netrpěli AktaKost 94b inducere; ještě chtěli [pokřtění Židé] zákon Starý ve všech kusech vésti, a na to i pohany nawodili JakPost 197b; majíce k tomu [kněží k přijímání podobojí] z úřadu svého nawoditi, aby bylo držáno a zachováváno KorTrak q4a; moc duchovnie světskou k tomu [pronásledování prvních křesťanů] vzbuzovala a nawodila AktaBratr 1,81a

4. koho na co, k čemu [ke zlému] navádět, svádět k něčemu: i mají [ďáblové] rozumná stvořenie nawoditi ke zlému a od dobrého svoditi SolfA 120a; že bych já jej [Srlín písaře] na to navodil, aby Tábor zradil pánu z Rosenberka ListářRožmb 2,282 (1443); instimulo nawodym Slov Muz VII D 17,38a; ║ ti [Němci z měst] na Čechy navodiechu, Čechy kupujíce mučiechu DalL 100,29 si schiktin s uf dy Behem glich proti Čechům štvali

5. koho (k čemu) učit (něčemu), vést, vzdělávat, vychovávat (k něčemu): jehožto [Origenovu] řěč i pověsti jako učenie dobrého mistra všickni poslúcháchu, neb jě nawodieſſe a v dobrých skutciech rozněcováše OtcB 37a aedificabat; když sem je [obyvatele Jeruzaléma] učil na úsvitě a nawodil, a nechtěli sú poslúchati BiblLit Jr 32,33 (~Pad, ~Praž, přivodil ~Drážď, Pror, BiblOl) cum…erudirem; naučenie sprostnie, jimiž sě hlúpí k vieře nawodíe VýklŠal 79b doctrina, qua initia credentium imbuuntur; doktory svaté znamenává, kteříž maličké…mlékem sprostnějšieho…naučenie nawoḋíe VýklŠal 127b instruunt; erudiunt nawodie VýklKruml 190a (Dn 12,3 qui ad iustitiam erudiunt multos: kteříž k spravedlnosti přiučijí mnohé BiblLit, učie ~Pad, vyučují ~Praž, přinucijí Pror, BiblOl); ktož milosrdenstvie má, tenť učí a nawodi jako pastýř stádo své BiblPraž Sir 18,13 (vyučuje ~Pad) erudit

6. koho [pobloudilého] napravovat, uvádět na správnou cestu: viece svodie [preláti] nežli nawodié JakVikl 190b; zprávcové duchovní i světští zhovadilí budou, a kde by měli nawoditi, tu budou svoditi JakZjev 192b; měl [sv. Jan] velikú práci zase nawodie křesťany, neb kdež který blud zajde, s velikú těžkostí vyplén bude RokJanB 1a; když falešně mluvili proti jeho [Kristově] pravdě řkúce, že by lid převratcel, an nawodil RokLukA 421b

7. co [bývalého] obnovovat, znovu zavádět: z mešných slavností česká slova a piesničky odtrhováchu [biskup a jeho druhové], svatých obraze nawodichu, vodu svěcenú v domích svatých vkládáchu SilvKron 71a reducere. – Srov. navésti 10

co [větší počet] na koho nahromadit, postupně (n. současně) dodat, sehnat (proti někomu): ješto znají [chytráci] běhy soudné, že na se nawodie taková svědomie a převýšie onen tohoto podobnějším svědomím ChelčSíť 75a