naviti sě, -v́u, -ví ipf.; k naviti (ipf.)
trápit se, trýznit se, soužit se: když dievka ty všecky řěči domluvi…, tehdy mistři sě nawieczy (m. nawiczy) počechu, tuž mysléc v strachu LegKat 2123
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
naviti sě, -v’u, -víš sě ned. trápit se, trýznit se, soužit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.