nastavovati, -uju, -uje ipf. (pf. nastaviti)
1. čeho nastavovat, prodlužovat (o svou délku) něco: prut pak ten, kterýž naſtawuge vlasu, aby dál dosáhl BechNeub 220a; ║ že tak zase macechou otec naſtawowany aneb máti očímem, nevolný oděv dětí osiřelých sou BechNeub 85b doplňovaný
2. čeho komu nahrazovat, dávat náhradou: vzal li jest jednoho dietěte poručník v své drženie koně aneb sic jiný dobytek, kterýž by to byl, a bude tomu pokraden aneb zemře aneb jemu vezmú lúpežem aneb uhoří bez jeho vuole a bez jeho vinny, toho netřeba jemu všeho naſtawowaty PrávSasA 86a (~B, ~C, ~D, ~E) daz en darf he nicht wedderstaten; ║ instauro naſtawugy Slov Muz VII D 17,38a obnovuji, zase ustavuji
Ad 2: srov. za lat. instaurure stč. též obnoviti, zase ustaviti (SilvKron 32b)