1. (čeho) nasazení na něco, připevnění součásti (zvl. kovové) k nějaké násadě nastrčením: cudicio kovánie, consercio dic nasazenyeque KlarGlosM 2786; consercio naſazenie SlovVeleš 92a; item de imposicione seu infusione vulgariter od naſazenie 72 sex. telorum 2 sex. 24 gr. AMP 20, 72a (Kniha berní; 1429); slibem pak světa odřeknutí že jest sekyře podobné, jímž ne sami se jako ani dřevo, než kněz naſazenim topořiště kmotruov nás vyťal BechNeub 10b (v obraze); a lapsacione i od nasazenie securis 2 gr. SSL (RegRatGur 33a; 1485)

2. čeho (k čemu [ničivému]) nasazení, vydání, dání na pospas (něčemu): neb lenost… utrpením vyvržena má býti, modlitbú nábožnú, postem a k smrti života naſazenim HusVýklB 55a (životem naſazenie ~M); života k mukám i k smrti naſazenj AktaBratr 2,208b; ║ aby miesto naſazenie líce jich na jiných hrdla strhli [kněží] a krev z nich točili ChelčPař 175a nastavení

3. násada, mladé rybky určené k chovu: tak že by jej oni [bratři rybník] nasadili svým plodem, tehdy aby toho nasazenie požili bez přiekazy (přě- ed.) za dvě letě i dále ArchČ 37,45 (1454). – Srov. násada 2