|
|
|
nasúti, -spu, -spe pf. (ipf. nasýpati, nasypovati); k súti 1. čeho, pozd. co [o nějakém množství] kam nasypat, sypáním vpravit n. naklást: a když jemu [Elizeovi] přinesechu [mouku], naſuw v hrnec vece BiblCard 4 Rg 4,41 (~Ol, ~Lit, pustil jest ~Pad, nasypal ~Praž) misit in ollam; živého uhlé sobě v hrdlo toliko naſul, až i skonal TkadlA 9a; pakli naſpe v lodí obilé BřezSnářM 116a si…intulerit; ten prach naſpa na ránu LékFrantA 111a; prachu toho přisúti aneb naſuti v nadepsaný nápoj LékFrantC 176a; ale kněžie jsú jako rosievka…, což v ni naſpe, to rosievá…, a tak v kohož co naſuto bývá, to rosievá RokLukA 161a; rouče vezma kadidlnici naſpiz tymiama RokPostK 435b (Nu 16,46 mitte incensum desuper; vlož kadidlo BiblPraž, vloze kadidlo svrchu ~Card, ~Ol, pustiž zápal svrchu ~Pad); vezmi pánvici…a naſpi do ní semena lněného Apat 41a ponas; ║ jako mlynář nedbalý, ješto naſpa na mlýn, i jde se túlat leckams do krčmy, a on tu mele se, buď naſuto neb prázdno, vždy kámen běží před se RokLukA 88a (srov. RokJanB 49a) nasypav melivo do mlýnského zařízení ♦ nasúti (sobě) popela na (svú) hlavu bibl. posypat si hlavu popelem na znamení zármutku, pokání ap.: oblekši se [Judit] v žíni naſu popela na svú hlavu BiblCard Jdt 9,1 (~Lit, nasypala jest prachu ~Ol, vsula jest popel ~Pad, sypala jest popel ~Praž) posuit cinerem super caput suum; král z Ninive…vzal rúcho pokánné, popela na svú naſuw hlavu ŠtítSvátA 205b; naſpiete sobě prachu na hlavy své a padněte před tváří pána boha našeho a plačte SolfA 131b 2. co (čeho, čím) nasypat, sypáním naplnit, zaplnit něčím sypkým; [plochu] zasypat: přikázal Jozef úředníku svému, aby naſul pytle jich AsenF 261b (Gn 42,25 ut implerent eorum saccos tritico: var. v. nasypati 2); jen vole své hledají lidé: onen…v obžerství sě kochaje, onen klevet jako naſut a jiným cti utrhánie ŠtítMuz 22a; káží prst a rum na jedno miesto voziti…, a když tak vysoko a široko, jakož umienili, bude naſuto, káží okolo toho rumu zdi dělati BřezSvět 75a; plné koráby pšennice naſuti ApolBaw 211a (nasypati ~V); by vešken svět makem neb pieskem od země až do nebe, neb jakož móž najdále, byl naſut HusVýklB 112a; naſpiz ten plný pytlík toho prachu LékKřišť 90b 3. co [hromadu] nasypat, sypáním navršit: právě jako by naſul [člověk] hromadu prachu, a když by vietr přišel, všecko by rozsul ŠtítSvátA 147b; naſpiete při Jeruzalému násep BiblPad Jr 6,6 (vyvrzte…přiekop ~Drážd, ~Ol, ~Lit, Pror, sneste…násep BiblPraž) fundite...aggerem Srov. nasypati Ad 1 : za lat. mittere stč. též vsúti, vsypati, vpustiti; za ponere též naklásti, uklásti, vklásti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nasúti, -spu, -speš, pftiv., nasypati, auf-, an-, einschütten, voll einschütten: jako by naſul hromadu prachu Štít. ř. 147b, n. čso; naſpiete násep fundite aggerem Pernšt. Jer. 6, 6; syn Katonóv… živého uhlé sobě toliko v hrdlo naſul, až i skonal Tkadl. 9a; — popela na svú naſuw hlavu Štít. ř. 205b, n. čeho; naſpy jich (jahod) v hrnec nový Lék. 62a; Alexander káza přivézti obrazy měděné a do nich naſuti uhlé živého Alxp. 77; — (Apolon) přikáza plné koráby pšenice naſuti Baw. 211a, n. čso čeho; onen klevet jako naſut ŠtítOpat. 356; — by vešken svět mákem neb pieskem od země až do nebe byl nasut HusE. 1, 285, n. čso čím. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nasúti, -spu, -speš (imper. naspi, přech. přít. naspa, příč. čin. nasul, nasut) dok. nasypat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nasúti (1. sg. naspu) dok. = nasypati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|