|
|
nasypati, -ṕu, -ṕe pf. (ipf. nasypovati); k sypati 1. čeho [o nějakém množství] kam nasypat, sypáním vpravit n. naklást: prachu jemu v chřípě naſypal [rytíř koni] GestaU 189 (nasul ~B); upec vajce měkce a naſyp v ně vlaského máku LékFrantA 82b; natluka anézu mezi to, naſſipiz v hrnec ŠtěpMuz 27; vezma [Árón] kadidlnici naſype do nie uhlé s oltáře BiblPraž Lv 16,12 (jižto jeřevie…naplni ~Ol, ~Lit, kterúž z řeřevie…naplnil by ~Pad) assumptoque thuribulo, quod de prunis altaris impleverit; a když přinesli [mouku], naſypal do hrnce BiblPraž 4 Rg 4,41 (nasuv v hrnec ~Card, ~Ol, ~Lit, pustil jest v hrnec ~Pad) misit in ollam ♦ nasypati prachu (prsti, popela) na sě, na svú hlavu bibl. posypat si hlavu popelem na znamení lítosti, pokání ap.: sešli sú se synové izrahelští v postu a v pytlech, naſipawſſe prsti na se BiblCard Neh 9,1 (~Ol, ~Lit, prst na nich ~Pad, posypavše prachem hlavy své ~Praž) et humus super eos; popela na sě naſypaw [poustevník] a v žíni sě oblek, ležieše kviele a pláče OtcB 9a cinere iacens; oblekši sě [Judit] v žíni naſypala jest prachu na svú hlavu BiblOl Jdt 9,1 (nasu ~Card, ~Lit, vsula jest popel ~Pad, sypala jest popel ~Praž) posuit cinerem super caput suum; též králová Hester…oblekla sě v rúcho smutku, popela na svú hlavu naſſypala, postila sě ŠtítSvátA 205b 2. co (čeho, čím) nasypat, sypáním naplnit, naplnit něčím sypkým: i káza [Josef] sluhám, aby naſipali plny jich [bratří] pytle pšenice BiblCard Gn 42,25 (~Ol, ~Lit, aby naplnili pytle jich pšenice ~Pad, aby naplnili pytle jich obilím ~Praž) ut implerent; veliký pytel pieska naſypaw PasMuzA 93 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal); grošóv střiebrných a zlatých netcky naſipati a přinésti Post Strahov DT III 1, 144b Srov. nasúti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nasypati, -ṕu, -peš, pftiv., aufschütten; stsl. nasypati addere, implere. — Hester popela na svú hlavu naſſypala Štít. ř. 205b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970². 
|