napomáhati, -aju, -á ipf. (pf. napomoci)
komu/čemu napomáhat, pomáhat, přispívat pomocí; k čemu dopomáhat: a padnú, jižto napomahagi zemi ejiptské BiblLit Ez 30,6 (Ejiptu nepomahagi ~Praž, okrašlují ejiptskú zemi ~Ol, zdržují Ejipt ~Pad) fulcientes; aby křivdě napomahaly protiv pravému ŠtítKlem 88b; cooperantur nápomocny sú, napomahagi VýklKruml 276b (R 8,28: těm, ktož milují boha, všecky věci nápomocny sú k dobrému BiblPraž, prospievají v dobré ~Pad, všecko sě obracuje v dobré ~Drážd, pod. ~Lit, zjednává sě v dobré EvOl); jedni druhým napomahagij k zboží zemskému AktaBratr 1,157b; Alfonsus, sicilský král, Benátšanóm napomahaſſe SilvKron 94b adiuvabat ♦ napomáhati sobě pomáhat si, vypomáhat si navzájem: a ta diela bez meškáme vedú napomahagice sobě BiblLit 2 Esd 6,10 (spomáhají sě ~Pad, sobě pomáhají ~Praž) suffragare; suffragare spomáhati neb napomahagicze sobě MamKapR 28b (MamVíd; 2 Esd 6,10); jako údové sobě napomahagi, tak také jedna věc jest druhé na pomoc a na užitek ŽídSpráv 187
Za lat. cooperari stč. též připomáhati; srov. za lat. suffragare stč. vzpomoci