napomoci, -mohu, -móže pf. (ipf. napomáhati)
komu/čemu (čím) napomoci, prospěti někomu, posílit někoho: mohli by kořením neb napitím vína dobrého napomoczi žaludku ŠtítMuz 64b (~Jez, ~Sáz, ~Opat); diáblu a jeho synu Antikristu velmi tiem [hlásáním víry v očistec] napomozete ChelčPař 145b; ║ protož v nich [kněžích] nenie toho srdce, aby napomohli bolestem jeho [Kristovým] v těch zámutcích a těšili je [zarmoucené] tou láskou jeho ChelčPost 84a aby podpořili účinek bolestí
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
napomoci, -mohu, -móžeš, pftiv. k napomáhati, behilflich sein. — Mohli by napitím vína napomoczi žaludku ŠtítMus. 64b. Ďáblu a jeho synu antykrystu velmi tiem napomozete ChelčPař. 145b. V nich (kněžích) nenie toho srdce, aby napomohli bolestem jeho (Kristovým) ChelčPost. 84a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².