naplákati, -aju, -á ipf.; k plakati
1. koho (gen.) oplakávat, s pláčem želet: na všaký rok sberúce sě spolu dcery israhelské naplakagy dcery Jepte Galaaditské za tři dni BiblOl Jdc 11,40 (~Lit, plakáchu ~Card, pod. ~Pad, ~Praž) plangant filiam Jephte Galaaditae
2. poplakávat, plačtivě naříkat: v tajnéj radě sedieše [císařovna] naplakagiczy, dávno velmi čakajíci božie pomsty divnéj rány LegKat 2922
Srov. uplakati
Další doklady po r. 1500. – Ad 1: za lat. plangere stč. též kvieliti, pykati, žalostiti, žěleti. – Ad 2: srov. dial. napłakat ‚poplakávat při řeči‘ Bartoš, Dial. slov.
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
naplákati, -aju, -áš, impftiv., poplakávati, oplakávati, weinen, beweinen: ciesařová sedieše naplakagiczy Kat. v. 2922; dcery israhelské naplakagi dcery Jepte plangant Ol. Súdc. 11, 40. Srov. dial. napłákať = poplakávati při řeči BartSl. (val.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
naplákati, -aju, -áš ned. poplakávat, plačtivě naříkat; (koho) oplakávat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.