1. koho/čeho [o potomstvu] naplodit, zplodit někoho (ve větším množství): synóv naplodiṡ i dcer, a nebudeš sě jim těšiti BiblCard Dt 28,41 (~Ol, ~Lit, syny zplodíš ~Pad, ~Praž, synóv narodíš HusVýklB 29b) generabis; v studený [hrnec] vlezúc [mouchy], i napl̇odie v ňem črvuov OtcB 97 (načinie ~A, ~C, ~E); mnoho synóv naplodi BřezSnářM 62a procreabit; což těch dětí naplodie [kněží], kterakkoli v hřiešiech velikých i z cizoložstva AktaBratr 1,176a

2. čeho [o výsledcích činnosti n. úsilí] nadělat, natvořit něčeho, ve větším množství udělat n. vytvořit něco: naplodyl jsem vinnic, zčinil sem zahrady i sady BiblDrážď Eccl 2,4 (~Ol, sadil sem vinice ~Lit, štiepil sem vinnicě ~Pad, ~Praž) plantavi vineas; podlé množstvie plodu svého rozmnožil jest [izraelský lid] oltářě a podlé plodičstvie země své naplodyl jest modl BiblOl Os 10,1 (naplodil jest podobiznám ~Lit, rozhojnil sě jest modlami ~Pad, pod. ~Praž) exuberavit simulacris; tvému všemu stvoření zde na zemi, co s ho [Bože] sobě naplodil TkadlA 35b; dobyda sobě [Jakub] dvojieho života jako dvú sestrú… a z těch dvú mnoho dobrých skutkóv naplodi PříbrZamP 304a; obrok a svátosti rozmnožili [kněží svatokupci], svátkuov naplodili PísSvatokup 96b; ║ co jest trnie hřiechóv těžkých naplozeno, jtšto bodú naše svědomie jako trnie RokLukA 299b (v obraze) rozplozeno. – Srov. nadělati