napadnúti | StčS | GbSlov | MSS |

napadnúti v. napásti

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


napásti, dolož. jen napadnúti, -nu, -ne pf. (ipf. napadati), part. prét. akt. napad n. napadv; k pásti, padnúti

1. co padnout, náhodou přijít na něco n. dostat do ruky něco: a tak když s. Augustin četl písmo mudrcóv pohanských, že v něm neviděl jména Jezukristova…,mysli k tomu písmu nepřiložil, ale napadu knihy kacieřóv Manicheóv, a že v nich bylo jméno Jezukristovo, podržal sě jich bludu ŠtítMuz 140a (~Sáz, nadpad ~Opat, nápadem… četl ~Jez)

2. koho, co [zemi] (čím) napadnout, přepadnout někoho, zaútočit na někoho n. na něco: ač padúchové mě napadnv, a chtiec mě zahubiti, a budu li já jě moci, velíš li zahubiti, když jě přěmohu? OtcB 69b (nadpadnu ~A, ~E) super me irruerint; Břecislav těžce a velmi polskú zemi napadl PulkS 121; fortis fortem inpegit, id est napadl (nadeps. při-) jest et ambo corruerunt Příbr UK III H 1,182a; kterýž jeden druhého kdežkolvěk napadne… a jeho raní Žilin 137b vecht; ║ k jeho nohám [císaři] křížem pade neznám mu (Neznamu ed.), prosbú napade a řka BawArn 5857 vrhl se k němu s prosbou; když budeš mnieti [Alexandře], by bezpečen byl v svém bláznovství, jedno jedniem přískokem napadnu [Darius], a tak hanebně skonáš své dny AlexPovB 243b (tě popadnu ~A, ~D, ~T) te… apprehendam tě uchopím, popadnu; devolvere napadnuti, svaliti SlovOstřS 131 shodit, svalit na něco (Daňh.)

3. [o něčem nežádoucím] koho přijít na někoho, zachvátit, postihnout někoho: věru nenie buoh se mnú, že mě jest napadlo toto zlé BiblCard Dt 31,17 (~Ol, ~Lit, nalezly sú mě tyto zlé věci ~Pad, přišly na mě tyto zlé věci ~Praž) invenerunt me haec mala; skrze kterúžto nemoc střeva vycházejí z člověka, kteréhož koli napadne VeronK 102; i napade jej [Lamecha] mračnost očí ComestC 14a caliginem oculorum incurrit; před časem porodila [žena], neb ji biechu napadly rychlé bolesti BiblLit 1 Rg 4,19 (~Card, ~Pad, neb ji biechu nadešly ~Ol, neb se byly obořily na ni ~Praž) irruerant enim in eam; tehdy horko netrpělivé napadlo ciesaře GestaB 37b invasit; tehdy napadla jest bázen Páně lid BiblPad 1 Rg 11,7 (strach boží vstúpil na lid ~Card, ~Ol, ~Lit, přišla je bázeň Páně na lid ~Praž) invasit; apprehenderit pochopí vel popadne, napadne VýklKruml 243b (Mc 9,17: [němýduch]… jeho popadne EvOl, uchopí jeho ~Beneš, jím zuobluje BiblDrážď, ~Ol, jej pochopí ~Lit, ~Praž, jeho pochytí ~Pad); když jej reuma napadne LékFrantC 70a; a kdež ten neduh štěp napadne, na tom miestě bude kóra črná ŠtěpMuz 6 napadne; napadla jest jej těžká dušnost v prsech BřezKron 452 incidit; aggredior…assilire, invadere, arripere. Napadnuti, zachvátiti VodňLact Z2a; ║ ano ji pak [vdovu] teprv práce i napadne, aneb hanba anebo muž ještě horší a nesnadnější ŠtítKlem 8b dolehne na ni; velikým hořem šlak jej těžký napadl, i umřel jest král Vácslav KronŽižka 157a ranila ho mrtvice

4. jur. koho, na koho (oč, z čeho [zvl. o penězích, dluzích ap.]) vznést proti někomu právní nárok na něco, (úředně) upomenout někoho o něco: a tak vyznali [vesničané]…, že je napadne [pan Jakub], že mu musie dáti osep ArchČ 1,168 (1455); purkrabě Chúsnický napadl byl kvapně o penieze od zámku ArchČ 14,247 (1475); a potom na mě napadli právem městským, abych já jim to obilé platil Půh 2,354 (1415); manželka jeho [věřitelova] napadla jest svrchupsaného vašeho spoluměštěnína, chtieci tomu napředpsanému dluhu ArchČ 4,367 (1417); kněz napadl ji právem z úroka ArchČ 4,370 (1418)

Srov. nadpásti, nadpadnúti, spadnúti

Srov. J. Zubatý, NŘ l,237n. – Ad 2: za lat. irruere stč. též obořiti sě, padnúti, poběhnúti, ubořiti sě, udeřiti, vpadnúti, vřútiti sě, vzpozdvihnúti sě; za apprehendere téžchopiti, jieti, lapiti, pochopiti, pochytiti, uchopiti, uchytiti. – Ad 3: za lat. invenire stč. též osiesti, zapopadnúti; za irruere téžudeřiti; za invadere též sáhnúti, vjíti; za aggredi téžnastúpiti; za arripere téžuchvatnúti, vzchopiti, zachvatnúti. – K tvaru napásti srov. po-, pro-, s-, u-pásti

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


napadnúti, -dnu, -dneš, pftiv., befallen: když je napadne bieda Štít. uč. 153a; že mě jest napadlo, toto zlé invenerunt Ol. Deut. 31, 17; (boháč) prvé by byl mněl, že ho s ní (vodou) zimnice napadne ChelčPost. 169b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


napadnúti, -nu, -neš dok. (co) padnout, náhodou přijít na něco; (koho, co) napadnout, přepadnout; (koho) zachvátit, postihnout; (koho, na koho, oč, z čeho) vznést právní nárok
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).