namočiti, -ču, -čí pf. (ipf. namáčěti); k močiti
(co, čeho kde, kam [do tekutiny]) namočit (v něčem), ponořením do nějaké tekutiny vystavit jejímu působení: namoczim listu palmového a z toho dělám provázky OtcB 98b infundo; musí jej [„klí“] prvé namocziti v makovém neb v mandlovém mléce LékVodň 273b; inebriare namoczity Slov KapPraž N 17,14b; v horké víno vlaské namocz sukno a oblož miesto bolné LékRhaz 180; debes sumere aquam mundam et imbibere namoczyty Lék UK X E 14,16a; pakli by kerý…do vody tekuté namočil, tomu má ten len aneb konopie pobrán býti ArchČ 16,446 (1492)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
namočiti, -ču, -číš, pftiv., feucht machen; stsl. namočiti humectare, irrigare. — Až by ſe (dřevo) namoczylo krví a tady nadulo Rhas. 43.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².