nalomiti, -ḿu, -mí pf.; k lomiti
co nalomit, částečně zlomit: a kterýž by štěp nasečen aneb nalomen byl, a ktož ten štěp tiem obmaže dobře i obvieže, ten štěp sroste sě zasě a vyhojí sě ŠtěpMuz 7; všechno štiepie a stromovie, kteréž bývá nalomiene anebo nasečené anebo větrem otčeslé ŠtěpMuz 25
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nalomiti, -ḿu, -míš, pftiv., ein wenig anbrechen. — By se která (strana) nalomila Rhas. 20.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².