1. co [konkrétního], koho nalézat, nacházet: i kopachu po všem Ejiptě studnicě, a všady nic vody, jedno krev nalezowachu ComestC 58b invenerunt; přichozi hledajě plodu na tomto fíku, a nenalezugy EvBeneš 79a (L 13,7: nenalézám ~Ol, BiblLit, ~Pad, ~Praž, nenaleznu ~Drážď, ~Ol, nic nenajdu EvVíd) non invenio; nebo jeho [Boha] ti nenalezugij, ktož jeho nepokušijí BiblOl Sap 1,2 (bývá nalézán ~Lit, nalezen bývá ~Pad, ~Praž) invenitur; a málo jich jest, ješto ji [úzkou cestu] nalezugy Mat 90 (Mt 7,14 inveniunt: nalézají BiblLit, ~Pad, ~Praž, po ní jdú ~Drážď, pod. ~Ol); neb tak nalezugi psáno CestMandA 159a (nalézají ~B); kvirin jest kámen, jejž nalezugi v hniezdě dedkovém LékFrantB 295a reperitur; ║ že tak v tvém drahém umučení hotové nalezugem hřiechóm obmytie OrlojB 30a sic in promptu inveniamus shledáváme připraveno

2. co, že…, by… kde [v psaném textu] nalézat n. nacházet napsáno, dočítat se: neb nenalezugi v knihách nic jistého o jeho [mužíkových] hvězdách TristB 63b vinde ich aber nicht von im; nenalezugi [v právech], by to kde bylo zapověděno BelA 158b; ale v Starém zákoně nalezugem dva spasitele židovská, ale nedokonalá HusSvátA 526b čteme o dvou spasitelích; nalezugeme v Písmě, že čtyři stojící vody byly sú v Jeruzalémě JakBetl 75b

3. co [abstraktního] (na kom/na čem) nalézat, shledávat, poznávat, zjišťovat něco (na někom, u někoho): v tajnostech Jeremie to sě nalézá, jakžto apoštol písmo některých písařóv nalezuge a vypravuje ComestC 334a profert; nic nenalezugy vinny na tomto člověce AnsUKA 102b (J 18,38: var. v. nalézati 4) invenio; na kříži Kristovu nic svého nenalezugi [pokrytci] takového, což oni milují PříbrZamM 124a; comperio nalezugi SlovOstřS 65; an se na mnohých zlosti nalezugi KorMan 26a; ║ Jubal z toho zvuku kladivného notu nalezowaſſe ZrcSpasA 4 (nalézáše ~K) odvozoval, docházel k poznání

4. co vynalézat, vymýšlet, objevovat: páni … svéj chudině zle hovějí, na ně vinu nalezugy a jě jich sbožie zbavují DesHrad 739; skutky svatých otcuov mají za básně, než což sami nalezugi, to mají za jisté uměnie OrlojK 353 suas adinventiones topicas; zlost nalezugye [hříšník] a cnost tupí HusZrcM 51a (nalézá ~K); pudí jej [člověka] pýcha…,aby staré věci obyčejné potupoval, ale nové neobyčejné aby nalezowal PříbrZamM 35a; člověk zlý podlé přirovnánie nalezuge výmluvu KorMan 13b

5. co [abstraktního] nalézat, nacházet něco, nabývat něčeho; [něco žádoucího] získávat něco, docházet, dosahovat něčeho: právyť sú [mé řeči] rozumným a rovné nalezugicim uměnie BiblLit Pr 8,9 (~Kladr, kteříž nalézají ~Praž, ktož naleznú ~Ol, ~Pad) invenientibus; v tvém drahém umučení hotově nalezugem hřiechóv obmytie OrlojK 416; blahoslavení milosrdní, neb oni milosrdenstvie nalezugy WaldhPost 105a (Mt 5,7 consequentur: dojdú EvVíd a ost., najdú EvOl); protož ktož protiví sě moci, božiemu zpósobu sě protiví, a kteříž protiví sě, zatracenie dobývají neb nalezugi HusVýklB 73b (nalézají ~T)

6. jur. [o právní autoritě] (co, aby…) ustanovovat; [rozsudek] vynášet: často také v rovných přiech páni jiné a jiné nalezugi DubD 235a (nalézají ~A, ~B, ~C); tak páni nalezují, aby paní Kateřina tu v Jedově svého věna pět kop platu držela Půh 3,252 (1447); protož páni nalezují, aby obapolně pokojně toho požívali Půh 5,126 (1487); ║ pakli by přěs to chtěl [odpůrce] svú vóli mieti a sám sobě nalezovati, věřímť VMti, že toho VMt nedopustí ListářRožmb 3,131 (1446) být rozhodčím ve vlastní při ♦ nalezovati za právo (že …) za právo ustanovovat, činit rozhodnutí s platností práva: tak i s vámi za právo nalezujem, že Vaník tu při obdržal proti Janovi ArchČ 4,347 (1405); a my též za právo nalezujem TeigeMíst 1,293 (1413); z těch příčin takto pravíme [konšelé] a za právo nalezujem, že Jan Jílek jemu Jakubovi nic povinnovat nenie ListářPlz 2,410 (1500)