|
|
|
nakydati, -aju, -á ipf.; k kydati 1. (čeho [jídla] komu) naložit, nandat (nespis.): a když jemu přinesechu [Elizeovi mouku], nasuv v hrnec, vece: Nakydaite sboru, ať jedie BiblCard 4 Rg 4,41 (~Ol, ~Lit, pod. ~Pad, naklaďtež ~Praž) infunde. – Srov. nakydnúti 2. expr. čeho [o větším množství] kam naházet, nandat, nacpat, nakydat: než tak tělesně, oblo je [slovo boží lidé] požierajíce, jako zelé nemaštěného nakydagicze v břicho, obtieží se ChelčPost 187a; protož bluduov v ně [kněží v lid] pošepmo nakydagi a zklamají je ChelčKap 248b (fig.); ║ ale že sme povrhli tu zprávu [našeho spasitele]…, protož nakydali sú ustavení ono jiných a ono jiných, že jim konce nenie HusVýklB 96a (fig.) naplácali, napáchali Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nakydati, -aju, -áš, pftiv., naházeti; stsl. nakydati inicere. — (Skříně) vnitř škaredého bláta nakydana AdmontB. 136b. Ó, bychom tuto zprávu našeho spasitele drželi, kto by směl zjevně božieho přikázanie nedržeti? věrně, nebylo by třeba lidských ustavení ani súdóv mnoho duchovních i světských! Ale že sme povrhli tú zprávú, najlepší k obci i bližniemu, protož nakydali sú ustavení, ono jiných a ono jiných, že jim konce nenie! HusE. 1, 240. — nakidayte sboru, ať jědie infunde turbæ Lit. 4. Reg. 4, 41, nakydayte sboru Ol. tamt.; překlad volný, Br.: wylij (vylí) lidu. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nakydati, -aju; -áš dok. naložit, naházet, nakydat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|