nakvašenina, -y f.; k nakvašený
nákaza (mravní), nakažlivá špatnost: neb i sám Kristus od nakwaſſeniny zákonničie varovati se přikázal KorMan 13a; pójdú světí z ctnosti do ctnosti, a ty [mnichu] zpátkem z jedněch nakwaſſenim (m. -nin) do druhých KorMan 76a; i nenieť tu nakwaſſenina, kdež v pravém rozomu podlé řečí doktorských co se drží KorMan 179b. Jen v KorMan. – Srov. nákvasa 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nakvašenina, -y, fem., nákaza, chyba. — O svatých psáno v žaltáři: Pójdú světí z ctnosti do ctnosti; a ty zpátkem z jedněch nakvašenin do druhých KorMan. 76a. Nenie ť tu nakvašenina, kdež v pravém rozomu podlé řečí doktorských co sě drží t. 179b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².