nakrmovati, -uju, -uje ipf. (pf. nakrmiti)
koho i gen. (čím [pokrmem]) krmit, nasycovat: jenž [Bůh] položil krajě tvé mírem a tukem žitným nakirmuge tě ŽaltWittb 147,14 (~Pod, BiblOl, nakrmí tě ŽaltKlem, nasytí tě BiblLit, krmí tě ~Praž, sytí tě ŽaltKap, z běli pšenice nasycuje tě BiblPad) satiat; kdaž by sě lidé sešli…, jichže bieše [Ježíš] na púšči nakyrmowal AnsOpat 6; na každý den v jeho domu rozličných chudých tři veliké stuoly nakrmowachu PasMuzA 323 (~Tisk, ~Kal, rozličné chudé o tři veliké stoly nakrmowaſſe ~KlemA) mensae pauperibus parabantur
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nakrmovati, -uju, -uješ, impftiv., speisen, sättigen; iterat. k nakrmiti. — Tukem žitným nakirmuge tě satiat ŽWittb. 147, 14. — (V Eufemianově) domu roz ličných chudých tři veliké stuoly nakrmowachu Pass. 323. Jichže (lidí) bieše na púšči nakyrmowal AnsOp. 6.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nakrmovati, -uju, -uješ ned. (koho, čím) krmit, nasycovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.