nakážěti, -ěju, -ie ipf. (pf. nakaziti)
co [dokonalého] kazit, znehodnocovat: kupci, chtiec balsan kupiti, bývají často zklamáni, neb jiný olej zaň prodávají a nakazegy jej olejem terebintinovým CestMandM 13a (~S, nakažují ~C, ~D)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nakážěti, -ěju, -ieš, impftiv., nakažovati; iterat. k nakaziti. — nakrzegi (sic) jej (balsám) olejem terebintinovým MandA. 170b; srov. nakazovati.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nakážěti, -ěju, -ieš, nakažovati, -uju, -uješ ned. poškozovat, znehodnocovat; narušovat zdraví, otravovat, infikovat; mravně narušovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nakážěti nedok. = nakažovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.