|
|
nakaziti, -žu, -zí pf. (ipf. nakážěti, nakažovati); k kaziti 1. co/koho poškodit, postihnout škodlivým účinkem; [osobu] uškodit někomu; [něco dokonalého] pokazit, porušit, znehodnotit: jměte nás, nikohého sme neurazili, nikohého sme nenakazyly BiblDrážď 2 C 7,2 (~Ol, sme neporušili ~Pad, ~Praž) neminem corrupimus; [aby ďábel] nezprznil a nenakazyl dobré milosti a ve zlú jie neobrátil ŠtítSvátA 4a; ale že každý pútník byl toho pilen, aby kus toho kamene [z božího hrobu] měl, a tak byli jeho diel nakazili CestMandA 177b; neb jakožto když na zkušení zlata ktož přičiní mnoho olova, nakazy zlato a poruší, též kteříž lidé mají milost boží, když jim bude zbožie mnoho přidáno tělesného, poruší a nakazy v nich milost boží HusSvátA 450b; majíc [lidé] svědomie jakožto žahadlem nakażeno ChelčArc 58a znecitlivěno; ten hřiech všecko dobré nakazý RokJanB 135a; i nakazyla se jest země od takových much BiblPraž Ex 8,24 (naprzněna by ~Card, ~Ol, ~Lit, porušena jest ~Pad) corrupta est; kteréžto [myši] nakazily jsú zemi BiblPraž 1 Rg 6,5 (sú zpustily ~Card, sú opustily ~Ol, ~Lit, sú kazily ~Pad) qui demoliti sunt; corrumpo … morbo inficere … nakaziti VodňLact aa7b; ║ tu jest nakazzena mátě tvá, tu jest podávena rodilicě tvá BiblOl Ct 8,5 (jest porušena ~Lit, ~Pad, tu tě poškvrněna ~Praž) corrupta est zkažena, zneuctěna; ale cierkev ušišmaná, zkalená, zprzněná, ktož sě jie dotkne, musí jako od smoly nakazen býti KorMan 58b být poskvrněn, umazat se 2. v pas. tvarech koho/co [živý organismus] (čím, od čeho) způsobit onemocnění někomu; [nakažlivinou] nakazit, infikovat: jest jeden Basiliscus nebo Ostrovid, avšak jest najlépe řieci Morovid, že zrakem moří …, jehož zrakem rytieři nakazzeny mrú GestaB 6a inficiuntur; jiných vlastí morným nakażen povětřím Budyš 2a corruptus; od mokrostí těch, kteréž k miestu uraženému běží, nakazy se mozk LékRhaz 30; jako od jedné ovce prašivé všecko se stádo nakazy, tak od jednoho … hřiešníka všechno množstvie nakazeno bývá RokPostA 194b, 195a; ježto tudy [omezením stravy] zdravie neb přirozenie mohlo nakazeno býti KorMan 89b; ktož často jiedá rajby bahenné a mléko při jednom stole, ten rád bývá od toho nakazeny. Protož má takto každý nakazeny poznán býti LékChir 178b, 179a; ║ ač by bielá nebo črvená nakaženina byla by nakażena, trudovatina bude domniena BiblCard Lv 13,49 (~Lit) si … fuerit infecta přenesena nakažením 3. koho/co (čím [bludem, hříchem]) nakazit, narušit, zbavit bezúhonnosti mravní n. náboženské (pravověrnosti): a mnohé jest svými lahodnými řečmi a bludy nakazyl a porušil [Jeroným Pražský] AktaKost 61b infecit; pro nárok kacířství, kterýmž nakażen byl [Jeroným] AktaKost 57a respersus erat; mnohé jím [učením Jeroným] nakazyl AktaKost 68a contaminavit; lakomstvím mohú nakażeni býti JakVikl 198a infici; nebo mladost muož velmi brzo nakaziena býti aneb k dobrému navedena RokLukA 307b; a ti [pikarti] při vieře mnohé byli nakazyli i v Praze i na Táboře KorMan 156b. – Srov. nakvasiti 3 Srov. naprzniti Ad 1: za lat. corrumpere stč. též pokaziti, zkaziti, zprzniti, zrušiti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nakaziti, -žu, -zíš, pftiv., anstecken: ktož jiedá rajby bahenné a mléko při jednom stole, ten rád bývá od toho nakazen Chir. 178b. — Nakaziti sě, pokazu vzíti, verderben: zsmradí ť se vody a nakazy ť se Ejipští pijíce vodu řiečnú afftigentur Pr. Ex. 7, 18, Br. tamt.: ustávati budau; nakazyla se jest země od takových much corrupta est Pr. Ex. 8, 24; nakazy se mozk Rhas. 30. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|