najprvý adj.; k prvý
1. úplně první, první ze všech (v časovém sledu): neb nayprwe kázanie, ješto jest učinil [Kristus], to jest bylo: Čiňte pokánie AlbRájB 72b (najprvnie ~A); jakož nám ve třech listech píšete a v najprvých prosiece ListářRožmb 2,222 (1443); nayprwy čas na počátku země Zabulon oblehčila se a potom v též hřiechy navrátila se RokJanB 121a
2. nejpřednější, nejdůležitější, nejhlavnější: a že chtějíciemu k bohu přistúpiti viery najprvé jest potřeba jako naiprueho u bohu založenie, druhé, přikázanie zachováme HusVýklB 11a (najprvnějšého ~M, najprvnieho ~S); ale úmysl plodu nayprwe dobré jest v manželství HusVýklM 204b (~B)
3. prvotní, původní: a protož zvolenci boží budu mieti po súdném dni to naiprwe sdravie bez nemoci AlbRájK 207 (~A, ~B, ~C)
Srov. prvý, najprvní
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
najprvní, najprvý, adj., superl. ku první, prvý, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
najprvní, najprvý, náprvní adj. nejprvnější; nejpřednější, nejdůležitější; prvotní, původní
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
najprvý adj. = nejprvnější
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.