|
|
|
nahrazovati¹, nahraźovati, -uju, -uje ipf. (pf. nahraditi), ojed. též nahražďovati (dial. ?) 1. co [nedostatek, újmu ap.] (komu čím) nahrazovat, vynahrazovat; [škodu] komu odškodňovat někoho za něco: jáz vši škodu nahrazouach BiblCard Gn 31,39 (nahrazowach tobě ~Ol, navracovách ~Pad, jsem…zastával ~Praž) reddebam; cizím sbožím…své nedostatky nahrazygy PasMuzA 5; a což jiej [sv. Anežce] v letech scházalo, to jest v niej múdrost nahrazowala PasMuzA 103 (nahrázala ~KlemA, nahradila ~Tisk); má [stav manželský] plod, jímž nahrazuge v počestnosti zde na světě, což na každý čas smrt ujímá ŠtítSáz 43a; a tak, což sú ve dne obmeškali, to v noci nahrazugi MartKronT k9a nadhánějí, dohánějí; tak by měli lidé čas vyplacovati, že jsú dříve nemohli na službě boží (-uo- rkp) pobyti pro diela tělesná… Již to nyní [v adventu] nahražowati, vyplacovati RokPostA 2a; škoda nám od dávna učiněná den ode dne nahrazuge se KorMan 114a (nadeps. nad pův. naprawuge); to [případné škody] my jim všecko…tímto listem mocně nahrazďujem a upevňujem ArchČ 16,378 (1491) ♦ nahrazovati sobě čeho [ztráty] vynahrazovat si: i toho sem dotekl, což pro VMt činie, že sobě toho z Soběslavě a Chúsníka nahrazují ArchČ 14,200 (1471) 2. co [provinění] (čím) napravovat, odčiňovat: dostiť mají [kněží] modléc sě za světský lid a jich nedostatky duchovnie nahrazygycz ŠtítKlem 85a; aby nahrazowal [člověk] zmeškalost svú RokPostB 359; ten svrchu dotčený omyl již psaným bratřím takovýmto způsobem nahrazujem a doplňujem [král] DeskyMorOl 105 (1495) 3. (co, později čeho, zač[o službě, dobrodiní ap.] komu čím) odměňovat něco, odvděčovat se za něco; bez předm. [dobrem] splácet, odměňovat se: že mi slíbil…pomáhati a nahražovati (m. nahrazovati ?) nám za to, že jsem jemu stupek z desk vyložil Půh 2,401 (1412); neb si pro mě a pro mú manželku mnoho činila…‚pro něžto já myslím na to, ať bych mohl dobrým tobě toho nahrazovati ArchČ 28,720 (1430); chcem…vším dobrým tobě spomínati a nahrazovati po vše časy ArchČ 3, 20 (1441); blúdíť, ktož dobroděnie radějí béře nežli nahrazuge AlbnCtnostA 83b; hodnými zvykli jsme nahrazowati odplatami TovačB 10b (chtiece jim toho odplatiti ~A, abychom se jim hodnými odplatami oplatili ~C); my toho Vašie Mti vším dobrým nahrazovati a zasluhovati míníme ArchČ 6,212 (1487) Srov. nahrázěti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nahrazovati², -uju, -uje ipf.; k hraditi co [vodu] zahrazovat, zadržovat hrází: poh. p. Pertuolta…,že mi svodí vodu, tok starodávný s mého rybníka a na svuoj vede a nahrazuje Půh 6,101 (1481) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nahrazovati, -uju, uješ, impftiv., ersetzen. — Škodu nahrazowach tobě reddebam Ol. Gen. 31, 39. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|