nahrázěti, -ěju, -ie ipf. (pf. nahraditi)
1. co [újmu] (čím) nahrazovat, vynahrazovat: compensatur nahrazie sě jim VýklKruml 195a (Prol. 3 ad Am: v. nahraditi 1); což jí [sv. Anežce] jest scházelo na letech, múdrostí to nahrazyla (m. nahrazyela) KázLeg 42b (to jest v niej múdrost nahrazala PasKlemA 51b, nahrazovala ~MuzA, ~Kal, nahradila ~Tisk)
2. co odměňovat, oplácet: promiserunt sibi Nikusio refundere omni bono nahrazyety SSL (LibIudJič 25; 1363)
Srov. nahrazovati¹
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nahrázěti, -ěju, -ieš, impftiv., nahrazovati, ersetzen; iter. k nahraditi. — Což jí jest scházelo na letech, múdrostí to nahrazyla (sic) KázLeg. 42b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nahrázěti, -ěju, -ieš ned. nahrazovat, vynahrazovat; odměňovat, odplácet
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.