nahlédati sě, -aju, -á ipf. (pf. nahlédnúti), ojed. též nadhlédati sě
1. več, v čem [v zrcadle] zhlížet se, prohlížet se: uzří [mládenec] krásnú pannu… nahledagiczy se v zrcadlo CestMandS 8b (vzhlédajíci se ~A); ti třie mužie v tom zrcadlu ohlédati sě zmeškali, často sě nenahledaly HusZrcM 29b (se v ně nenahledali ~K); měl také [Sokrates] obyčej učedlníky své napomínati častokrát, aby se nahledali v zrcadla BurleyMudrC 177a ut se ipsos…contemplarentur; ║ v jeho svatú tvář jemu patřiece [apoštolově], a což promluvil, na pamět mile berúce a v jeho přěsladkých sloviech nadhledagicz sě v srdci kocháchu KristA 42b et auscultant illa verba mirifica (fig.) zhlížejíce se (?)
2. koho/čeho [libého] s libostí se dívat, dosyta se kochat pohledem na někoho: kak bych já jí [matce boží] ráda slúžila, abych sě jen jejie zčastnéj tváři nahledala ModlLeg 68a; však jsi ty ten, jehožto sě žádají všickni duchové andělščí nahledaty KristA 32b. – Srov. nahleděti sě, napatřiti sě
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nahlédati sě, -aju, -áš sě ned. zhlížet se, dívat se na sebe; (koho, čeho) s libostí se dívat, kochat se pohledem na někoho, něco
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nahlédati sě nedok. = nahlížeti, dívati se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.