nadtrapovati, -uju, -uje ipf. (pf. nadtrápiti)
1. [o něčem oslabujícím] koho zmáhat, zdolávat, sužovat: taký smutek a žalost jeho [zamilovaného mládence] nadtrapowal, že …chtěl sě sám utopiti JeronM 61a (~P, nadrapowal ~U)
2. co [nepřátelskou zemi] napadat, útočit na něco: Břecislav těžce a velmi polskú zemi nadtrapowal takměř ustavičně a ji popleňoval PulkB 82 (~Lobk, ~S, trápíval ~N) duris invasionibus continue devastavit
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadtrapovati, natrapovati, -uju, -uješ, impftiv., napadati, přepadati, zachvacovati, angreifen; iterat. k nadtrápiti, v. t. — Taký smutek… jeho (jinocha, zamilovaného do jeptišky) nadtrapowal, že mnohokrát… chtěl sě utopiti JeronMus. 61a, taký smutek jeho nadrapowal (sic) JeronKlem. 110b (místa stejná); za to ROlC. 230b: taký smutek a žalost jeho nadſtrapowala, že atd.; Břěcislav polsku zemi nadtrapowal ustavičně PulkR. 69b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadtrapovati, -uju, -uješ ned. zmáhat, zdolávat, sužovat; napadat, útočit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
na(d)trapovati, natrapovati, nadtrapovati nedok. = napadati, přepadati, zachvacovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.