nadléch adv.; k dle, -e f.
1. nadlouho, na dlouhou dobu: slušieť vám [Trojánským] o to pílně pomysliti, abyšte někoho za zprávci a za obránci měli po mé odjezdě, sic nebudete moci nadlech trváti TrojK 160b; také móžeš jablečný rúbík na hruškové pláni štěpovati, ale nebude tak trvavý štěp nadlech ŠtěpMuz 15; tak všichni protiviece se pravdě jsú lidé porušení, ale nadlech neprospějí KorTrak p2b
2. nakonec, po uběhnutí patřičného času: netřebať jest nás v tom uštipovati, vědúce, že sme nad žádným a též nad tebú nepravě neučinili; a nadlech (m. nadléch) shledají dobří lidé, my li či li vy nad námi nepravě učinili ste ListářRožmb 2,103 (1441); abychme tu již ty věci předsevzali vedle potřebnosti, abychme nadleh (m. nadléch) zkaženi a dokonce zahubeni nebyli ArchČ 3,53 (1449); kto by začeli, buoh vie, dočekali li by konce. A na to li by nadlech přišlo, co oni chtie a neb nechtie, kto to vie? KorMan 175b; bůh milý ví, k kterému to konci nadlech přijde AktaBratr 2,217a konec konců