nadchnutie, -ie n., též nadechnutie; k nadchnúti
vdechnutí, vnuknutí, nadpřirozené sdělení něčeho člověku: aby [ty] najprv přijal anjela, skrz něhož se znamenává osvěcení rozumu, kteréž přichází někdy skrze zvláště nadechnutij ducha svatého HusSvátTP 199b; tehdy chot ruku svú skrze dieru púštie, když vnitřním nadchnutim srdce navštěvuje VýklŠal 93a inspiratio; lidé…, když přicházejí k nim ti duchové, neumějí rozeznati jich, z oust li božích … přichází, čili z oust drakových, totiž z nadchnutie jeho a neb šelmy neb falešného proroka JakZjev 255a; milovánie božie vcházie skrze uši do srdcí a myslí lidských božím nadchnutim, když se nám o něm nětco zvěstuje AlbnCtnostA 74a. – Srov. starší nadšenie