nadšenie, -ie n., ojed. též nadčenie, nadčšenie, naddešenie; k nadchnúti
1. ovanutí dechem, odechnutí: teď všichni od nadſſenie toho ješčera zmořeni budem KázLeg 74a; ║ i ukázaly sú se vylitie mořská a zjevila sú se založenie všeho světa od lánie božieho, ot nadſſenie ducha tvého BiblCard 2 Rg 22,16 (~Ol, ot naẛenie ~Lit, od naddeſſenie VýklKruml, od vdechnutie BiblPraž) ab inspiratione od závanu tvého dechu. – Srov. nadchnúti 1
2. teol. koho n. jaké [vycházející od Boha] vnuknutí, nadpřirozené sdělení boží vůle člověku; instr. „nadšením“ působením: daj jemu [Bůh králi] tvým nadſſenim s krotkostí tak zpravovati lid ŘádKorB 70a (nadczſenym ~A) spiramine; nebo ten, jenž jeho zjěvně slovem pozval [Ježíš Matouše], ten vnitřním nadczienym, aby za ním šel, jemu přikázal MatHom 126 invisibili instinctu; když po cestě chodě [sv. František] které ducha svatého nadſſenye počijíše Frant 64a afflatus; ale také skrze vnitřnie nadſſenie aby sě k němu [choť k choti] ctnostmi přiblížila VýklŠal 76b per internam inspirationem; ex mistico spiramine z božieho nadzſenye HymnUKB 2a; aby křtu a viery (wieru rkp) poznánie plnějšieho došla [žena], jižto bieše božským nadſſenim znáti počala BřezSvět 122b. – Srov. nadchnutie
3. astr. působení, vliv (?): De influencia od nadssenye KlarAstrM 53a (gl. k lat. názvu kapitoly)
Ad 2: za lat. inspiratio stč. též naučenie (ot boha), navščiev́enie, vdechnutie, vdešenie (božie), zjěv́enie, vnitřnie mieňenie (SlovOstřS 86). – Ad 3: srov. per que (gl. signa) planete fluxum (gl. potenciam suam) variant tibi sepe KlarAstr 727