1. co nadouvat něco do vypouklého tvaru, zvětšovat objem něčeho: takť pekař sbožie dobývá, žeť své koláče nadyma HradSat 138b; nebo kvasnice, ty zahřievají těsto… a že nadymagi těsto RokLukA 284a; ║ ten vietr slóve typhonicus (trofonitus rkp), jako věje neb nadyma moře ComestS 406b quasi inflans mare, et faciens intumescere vzdouvá; že diábel jich syny a dcery trápí mnohými nepravostmi…, nadymage srdce jich zlými žádostmi, úmysly i skutky ChelčPost 83b (fig.) naplňuje

2. med. co nadýmat; bez předm. působit nadýmání: život, jenž pálenie trpí, nemoc suší, krmě nadyma Aug 73a; ale bob nadyma a jest nesnaden požiti LékVodň 262a

3. expr. [o sebevědomí, bohatství ap.] koho činit nadutým, pyšným, domýšlivým; [o pýše] nadouvat: uměnie nadyma, ale láska polepšuje BiblLit 1 C 8,1 (~Ol, ~Pad, ~Praž) scientia inflat; protož pýcha jich [hříšných] pozdvihuje a nadyma nad jiné HusZrcK 76a; nepýchajme, ač co dobrého činíme, nižádný nás skutek nenadymai ani bohatstvie HusPostH 176b; nebo uměnie, kdež jest kolivěk, to uvodí v pýchu a nadyma RokLukA 89b; že teď světa nechaly aneb že onano pannú zuostala, v tom se svelíčejí, zalíbie, marná chlúba je [bekyně] nadyma RokPostK 287b (nadme ~B); nenie ten svobodný, kohož pyšná mysl nadýma BurleyMudrC 173a inflammat (omylem čteno inflat)

4. koho/co proti komu/čemu, k čemu podněcovat, popuzovat: že s kořen výmluvnosti nadyma pýcha ku posmievaní posměvače Čtver 88b; aby i umění proti víře nadýmalo KalLuc 17; neb jest proti němu [Přibík Klenovský proti králi Jiřímu] pány před svú smrtí velmi nadýmal LetKřižA 89 ed.; ║ an [ďábel] chodě jako lev, nadymage svá pokušenie proti němu [člověku], aby jeho ranil a umrtvil skrze ně ChelčPost 167a rozdmychávaje. – Srov. nabádati 2