nadáviti, -v́u, -ví pf.; k dáviti
1. co [tekutého] nalisovat, vytlačit, tlačením vyrobit: přikaž synóm izrahelským, ať nanesú tobě oleje z dřiewie olivových najčiščího a v stúpě nadaweneho, ať by hořely lucerny vždycky BiblPraž Ex 27,20 (vrchulkem zdáveného ~Ol, ~Lit, vrchulkem ztlučený ~Pad) contusum
2. čeho [živočichů] zadávit, zardousit větší počet něčeho: necavit nadawil VýklKruml 199b (Na 2,12: nabil, točíš roztrhal BiblOl, ~Lit, nabil ~Pad, ~Praž). – Srov. nabiti 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadáviti, -v́u, -víš, pftiv., natlačiti, pressen. — Přikaž synóm izrahelským, ať nanesú tobě oleje v stúpě nadaweneho pilo contusum Pr. Ex. 27, 20.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadáviti, -v’u, -víš dok. nalisovat, lisováním vyrobit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.