|
|
|
nabiezěti, -ěju, -ie ipf. (pf. nabiediti) koho (akuz., gen.) (k čemu, zř. oč) vybízet, vyzývat (k něčemu); [k činu] pobízet; [k vlastnosti] nabádat: počě [Ježíš] svých apoštolóv nabiezieti: Píte, vecě HradUmuč 77a; učiním, k čemu mě nabiezyſs Briz 298 quod suasisti; o múdré řeči kánově, jíž svých synóv k svornosti nabiezel CestMandC 105b (pobiedil ~A, pobiezel ~D); ten, ktož nenávidí hřiechu, … tresce ty, kteříž hřeší, a nemlčí; a k té nenávisti láska nabizy JakZjev 281b; všeckoť dá [Spasitel], an sám nabizy řka: Proste a vezmete RokPostB 216; nedav se [sluha] za to více prositi a nabizeti, té mnišky její vuoli … naplnil jest HynRozpr 117a nöten; ti pak, kteříž byli usazeni nad robotami, nabiezeli sú je [Židy] řkúce: Vyplňte robotu svú BiblPraž Ex 5,13 (nastojiechu ~Ol, ~Lit, ~Pad) instabant naléhali na ně; nechtěl jest jí [Jíra Martě], o to často jsa nabiezen, žádným přátelským ohledáním rovného učiniti ArchČ 26,561 (1470) Za lat. instare stč. též státi oč Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nabiezěti, -ěju, -ieš, impftiv., pobízeti, anregen, aneifern; stsl. nabêždati cogere. Iterat. k nabêditi, srov. nabiediti. — (Ježíš) počě svých apostolóv nabiezieti: Píte, vecě… Hrad. 76a; ti, kteříž byli usazeni nad robotami, nabiezeli sú je instabant Pr. Ex. 5, 13; chtěl bych tě nabijezeti HrubLobk. 57a; (kán) svých synóv k svornosti nabiezel MandC. 105b; (sluha) nedav se za to více prositi a nabízeti té mnišky vuoli naplnil jest RNeubgA. 117a; frejířka… mládence jednoho… k sobě vábila a nabijzela Ezop. 57a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nabiezěti, -ěju, -ieš ned. pobízet, vybízet Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nabiezěti, nabízeti nedok. = pobízeti, vybízeti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|