nabiehati, -aju, -á ipf. (pf. naběhnúti)
1. nač čím nabíhat, narážet (s rozběhem): tlučícímu dveře nebychu otevříny, až hněvy nohami na dveře nabiehal SilvKron 91b donec furens calcibus insultavit
2. koho (akuz., gen.) naléhat, dotírat na někoho: manželka jeho [dlužníkova] nabiehala mnohokrát purgmistra a konšelóv, žádajíc, aby jie bylo otevříno ArchČ 4,366 (1416); potom vždy strany nabiehaly, práva, spravedlivého rozsúzenie žádajíce ArchČ 4,368 (1417); insultare nabiehati SlovKlem 16a; jestliže by který kolivěk nebo kteříkoli z nás … klášter, opata neb bratří nynější neb potomní neb jednoho z nich kvaltovně a rukú mocnú nabiehal by ArchČ 9,432 (1498); ║ odpovědi spěšné prosím i pro jiné lidi, kteříž nabiehají o týž běh ArchČ 7,373 (1468) domáhají se téhož