nabadač, -ě m.; k nabádati
1. poháněč, kdo pohání tažný dobytek: ohnivé ohlaví vozóv v den připravovánie jeho [města Ninive přepadeného nepřáteli] a nabadaċi uspeni (vſpieni rkp) jsú BiblPad Na 2,3 (~Pernšt, honci ~Ol, popúzející ~Lit, popúzeči ~Praž) agitatores
2. popuzovatel, kdo podněcuje proti někomu jiné, štváč: žádám, aby všichni věrní křěsťané … slitovali sě nade mnú nad kletbú … utištěnému tak těžce dobytú zvláště od nabadacze a nepřietele mého Michala Súdného HusKorV 171b per instigatorem; kardinálové znamenavše zlost těch nabadacżuow, i Čechuov, i Němcuov, a že by se křivda mistru Jeronymovi dála, s pilností jsú pracovali … o vysvobozenie jeho MladJerF 126b impulsorum; znamenavše zlost těch přiseračův, nabadačův BřezKron 340 instigatorum
3. svůdce, kdo svádí k nepravosti: protož diábel slóve nabadacz neb napominač Hugo 147; a jestliže žádný nabadač jim [ženám] se nezjeví, ony … tajným vyznáním (wyznim rkp) vzhlédaní milovníkóv sobě hledají Briz 300
Ad 2: za lat. impulsor stč. též popúdcě
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nabadač, -ě, masc., kdo nabádá, Anreger, Antreiber, Anstifter; z nabádati. — Diábel slove nabadacz neb napominać Hug. 147. Jan Litomyšlský, jenž jest tu (v Kostnici) byl, a jiní Čechové nabadači…, od nichž pošlo jest pohaňenie atd. HusE. 3, 287. — nabadaċi agitatores Pernšt. Neh. 2, 3.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nabadač, -ě m. podněcovatel, popuzovatel, popichovač, ponoukač, štváč; poháněč, kdo pohání dobytek; svůdce
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nabadač m. = ponoukač, štváč, popuzovač
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.