návitek, -tka/-tku m.; k naviti
fabr. osnova, navinuté niti na tkalcovském stavu při tkaní (sch. navitak ‚stamenʻ): tkadlice textrix, Navitek altena KlarGlosA 2561 (De fabris); altena nawytek SlovVokKlem 175b; altena nawytek MamUKA 14a; altena dicitur convolucio filorum nawitek SlovOstřR 1b; altena nawitek SlovVeleš 87a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
návitek, -tka, tku, masc., něco navitého; srb. navitak osnova. — navitek *altena Prešp. 2414 v kap. de artificibus; nawytek též MamA. 14a, Vocab. 175b; nawitek *altrua Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².