náušník, -a/-u m.; k ucho
náušnice: Navſſnik zlatý Hugo 232 (Pr 25,12 inauris: var. v. náušnicě); z tisíce a sedmi set lotóv zlata, jenž byl z navcznikow (-cz- přeps. z -ſſ-)…sebral, učinil příkrov kniežecký BřezSvět 35a; pakli muž dá ženě své znova navſſniky, jest li ona těžká, porodí dceru BřezSnářM 83a inaures; inaures navſſnyky MamKapR 59b (Is 3,20: var. v. náušnicě). – Srov. náušek
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
náušník, -a, -u, masc., náušnice, Ohrring; luž. nawušnik ohrring. — pak-li navſſnik zlámán bude BřezSnář. 130; navſſinik zlatý Hug. 232; navſnici inaures MamV., nauſſnyky též MamD. 309b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
náušek, -ška, -šku, náušník m. náušnice
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
náušník m. = náušnice
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.