nálepový adj.; k nálep
1. [o zbrani] opatřený jedovatým nátěrem, otrávený: sedmý…ranil Tristrama kradmo Nalepowym kopím jedovatým TristB 185b mit eime geluppeten spîze; Tristram kopím nalepowym raněn bieše TristS 172b; kravie maso jedli, ješto nožem nelepowym (m. nalepowym) jeden řězník tu krávu dřel a tu sú čtyřé umřeli LékFrantB 186a. – Srov. nálepný
2. [o ráně] otrávenou zbraní způsobený, otrávený: divná věc, že kdy ožiti mohl [Tristram] aneb že by mu kto z nalepowe rány pomohl TristS 173a der luppe (var.: gelůpte) geheilin kunde
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nálepový, adj., jedovatý, nálepem potřený. — Sedmý rani Tristrama nalepovým kopím jedovatým Trist. 384, v orig. stněm. Eilharta von Oberge 9219: mit eine geluppetin spîze. Divná věc, že by mu kto z nálepové rány pomohl Trist. 34.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nálepný, nálepový adj. opatřený jedovatým nátěrem, otrávený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.