nálepný adj.; k nálep
[o zbrani] opatřený jedovatým nátěrem, otrávený: třětí syn najnevěrnější, točíšto kacieř, svrchovaného krále srdce nepřěstává prostřelovati nalepnym šípem GestaB 22a (~U) toxicato iaculo. – Srov. nálepový 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nálepný, adj., jedovatým nálepem potřený. — Kacieř… svrchovaného krále srdce nepřěstává prostřelovati nalepnym šípem GestBř. 22a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nálepný, nálepový adj. opatřený jedovatým nátěrem, otrávený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.