nálepec, -pcě m.; k nálep
expr. návnada, předstíraná svatost (srov. „nálep“ 4): protož mocí postaviti se proti nepřátelóm…a zmordovati je…,to jest úsilé služby mečové. Ačkoli tento nalepec napřed vždy běží: Ne pro svú při, ale pro boží! ChelčSíť 130b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nálepec, -pcě, masc., záminka, Vofwand (snad s přikloněním k nálep = jed). — Protož mocí postaviti se proti nepřátelóm a bojovati proti nim a činiti jim zlé za zlé… pro pokoj, aby (lidé) jej sobě učinili před nimi, to jest úsilé služby mečové; ačkoli tento nálepec napřed vždy běží: »ne pro svú při, ale pro boží!, ten nálepec Buoh zná a lidé také ChelčSíť. 130b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nálepec, -pcě,nálepek, -pka, -pku m. povrchní nátěr; předstíraná svatost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nálepec m. = záminka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.