1. komu příslušet někomu, patřit do kompetence, být záležitostí někoho: abychme nebyli viděni, moci královské…že bychme zle užívali a také pro obecné dobré a pokoj i utěšenie poddaných, ješto nám to nalezij, že sme lenost odvrhli MajCarA 6 (jakož na náš úřad ciesařský slušie ~C, ~D, ~G) quae nobis incumbunt; alchymí jest strana tajná filosofije přirozené, totiž potřebná, z nížto učiněna bývá věc, kteráž všechněm nenalezij AlchLull 1; nalezij tobě znáti a uměti tři kouty a tři okršlky vokrúhlé AlchLull 11; že mne lidé tázávali o ten rybník, kterýž žádá [Zdeněk ze Šternberka] dělati, co v tom VMti náleží, vaším chudým lidem ArchČ 8, 145 (1474)

2. neos. patřit se, slušet se, být náležité: náležij, aby každý obojího [způsobu přijímání] užíval JakSpasT 182b

3. komu/čemu náležet, patřit, být majetkem někoho: ale oznámeno jest a povědíno jemu Janovi Bořitovi, že řečená zboží markrabství náležejí Tovač 71 ed. (margrabstvie jsú ~B)

4. komu/k čemu patřit, vztahovat se, mít vztah k někomu, k něčemu: ty figury toliko naležegij k první straně rozpustitedlné AlchLull 11; protož béře [síra] relationem, totiž odeslání od jednoho, skrze svú jednu sílu stupňovnou naší síry nalezijczij k deseti AlchLull 107; kteříž [listové] by se kněze Hynka neb kněze Jindřicha aneb synuov jeho v té věci co dotýkali aneb jim v čem náleželi ArchČ 5,459 (1495); ║ mandly, prvé než se kladou do složení, kteráž ku prsuom naležegij, vždycky mají vyčištěna býti Apat 39b se hodí k léčení prsou

5. komu naléhat na někoho; [o starostech] doléhat: a na to list mocný přede pány položil [Albrecht], kdežto pan Ctibor domlúval se jest na pánech J. M., poněvadž jemu náleženo, aby odpovídal, aby také uručil, aby jemu zase práv byl pan Albrecht Půh 5,206 (1490); kterýžto Heřman zpravil jest nás mnohých svých obtiežností, kteréž jemu v tom úřadě znamenitě náležie ArchČ 18,224 (1500)

6. neos. komu na čem záležet: jakž zde jediné těch potřeb našich, na kterýchž nám přieliš mnoho náleží, porovnáme, meškati ani prodlévati nebudeme ArchČ 10,72 (1494)