náběl | StčS |

náběl indecl., nábělý adj.; k bielý

bělavý, nábělavý (arch.), zabarvený do běla: Racek obtlústný, vlasy nabiel, nemá dvú zubú napřed svrchu PoprRožmb 19b (1399); budeť [muž] zčestie mieti od žen nabielych věcech. Třebať jest jemu vystřéhati se od žen červených neb zardělých LékFrantA 148b (~C; slovo „věcech“ v původním textu patrně nebylo); věz, že voda klétová, když bude procezena skrze plst, sprvu bude velmi čista, ale jakž postojí za chvíli, tak bude nabiel LékJádroD 61

Jde o přežitek jmenného tvaru adjektiva neshodného typu (Zubatý, Studie 1/1,215). Srov. náčrn, nážlut ap.

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).