|
|
|
měkký adj. 1. (o hmotném) měkký (na dotek ap.), málo odolný vůči tlaku, snadno stlačitelný ap., netvrdý 2. měkký, do měkka připravený, (o loži ap.) měkce vystlaný, (o vejci) na měkko (uvařený) 3. (o tkanině, oděvu) měkký, jemný; bibl. „měkká“ pl. n. drahé roucho, honosný oděv (tj. vyrobený ze vzácných měkkých tkanin; sr. Mt 11,8) 4. (o vnímatelném smysly) příjemný, libý; (o počasí) mírný; (o víně) lahodný; „měkko jest“ s inf. je příjemné 5. (o osobě, jejím chování) měkký, mírný, laskavý, citlivý; k čemu s inf. vnímavý 6. (o člověku, jeho jednání ap.) měkký (nenáležitě), slabý, málo pevný (vytrvalý, odolný ap.) 7. (o muži) změkčilý, zhýčkaný, zženštilý 8. med. měkek býti v životě rychle se vyprazdňovat (vyprázdnit), zbavovat (zbavit ) se zácpy n. mít průjem (průjmovou chorobu) 9. med. (o léčivu) uvolňující, projímající V některých kontextech m. mělký Sr. tvrdý, obměkčitý, obměkčivý, medký Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
měkký, adj., weich, mild; stsl. mękъkъ mollis, lenis. Masc. sing. nom. tvaru jmenného měkek. — (Mák) jest myekek v ústech Mart. 11a. Pí na čtítrobu a budeš myekek v životě Chir. 214a. Aby byle miekcze ruce Štít Mus. 9b To já (Alexander) velmi chválí, že (Darius) tak myekke lidi vodí AlxV. 1078. myekek bud lenis Vít. 62a. Kdyżto žádáš sladkých věcí a myekych Alb. 97b; tichá a myekka a sladká slova t. 12a. mieki mollis Prešp. 1038. — Dolíky měkčějšie m. mělčějšie, v. mělký. — měkký m. medký, v. t. — Protúlaj se po miekcze točiž po kobercích LékA. 24a, po měkce, k nom. měkko. — Adv. měkcě: upeka vajce měkcze i naspiž do ňeho (prachu) Chir. 208a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měkký (jm. tvar měkek) adj. měkký; mírný, lahodný, jemný; změkčilý, rozmařilý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|