|
|
|
mútiti, -cu, -tí ipf. 1. co kalit, zbavovat jasné barvy 2. co poškozovat, znehodnocovat 3. koho ap. čím zneklidňovat, připravovat o klid, nenechávat na pokoji 4. koho ap. rmoutit, zarmucovat někoho, vzbuzovat zármutek v někom 5. koho (provinilého) ap. soužit někoho, vzbuzovat tíseň, úzkost v někom 6. koho ap. čím z čeho trápit, trýznit někoho, působit utrpení někomu kvůli něčemu V SlovKlem opakovaně omylem m. nutiti. Sr. rmútiti Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
mútiti, -cu, -tíš, impftiv., moutiti, rmoutiti, trápiti, aufrühren, trübe machen, betrüben, plagen, quälen; stsl. mątiti turbare. Později rmútiti, s přidaným r-. — Ot slunečné spály tak sě onen piesek (na poušti) kalí, mutye sě vniž moře samo AlxV. 2179, AlxVíd. tamt., Gualth. 3, 376 sl.: steriles moriuntur arenæ, cumque tenax sabulum solem concepit et auram impulsuque pedum concrevit turbo atd. Mnoho sto koní uvazú v onom piesce, an sě muty, jakž sě lepké moře krútí AlxV. 2185. — Kdyžto v mraky vstúpí hrom mutye oblaky AlxŠ. 4, 6. Jižto (říši) sú mutili turbaverunt Ol. Esth. 13, 7. By byl j’ho (Alexandra) kto tdy nadtrutiv nebo kterú válkú mutyw, byl by velím viece mdlejí, jímžto sě mněl sa čilejí AlxB. 7, 27. — Člověk muty sě conturbatur ŽKlem. 38, 7. — Již mutie mě tribulant ŽWittb. 22, 5, mutye mě ŽKlem. tamt.; nebo ti sě muczu tribulor ŽWittb. 68, 18, nebo ť sě muczy tribulor t. 30, 10; mutiechu jě nepřietelé tribulaverunt ŽWittb. 105, 42; Němcové vtrhujíc do země Čechy hrozně mutyechu Pulk. 159a. (Maria) tiem sě mutieſſe Hrad. 77a, t. 91a; nemut sě proto t. 128a; aniž sě srdce tvé mutt pro tu věc Ol. 2. Reg. 13, 21; závist rmuti srdce ŠtítPař. 74a; čemu mutyſs srdce? Kruml. 468a? (Žena) muty̆ sě JidDrk. 46. Neroďte sě mutyty JeronMus. 52b; mučím a mutym sě t. 70b; jsú zajisté mně núzě se všěch stran mě rmutyecze tamt. Abych ani mutyl sě těmito zdejšími věcmi, ani sě velebil Modl. 32b. Herode, mvtyſſ sě bázní Štít. ř. 40b; proto sě nemutt, ež atd. ŠtítBud. 215; abyšte se nemutili ChelčPař. 150a. — Jenž mutye nás calumniantes Koř. Mat. 5, 44; muťyl si afflixisti ŽGlossKlem. 43, 3, za to ŽPod.: muczyl si. — Když sě na ň (Dalila na Samsona) mutyeſſe cum molesta esset ei Lit. Súdc. 16, 16, Ol. tamt., za to Br.: když trápiła jej słovy. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mútiti, -cu, -tíš ned. soužit, trápit; kalit; — mútiti sě rmoutit se, trápit se; vlnit se, vzdouvat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mútiti nedok. = kaliti, rmoutiti, trápiti; — mútiti sě = stávati se rmutným, bouřiti se; rmoutiti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|