myrra, -y f.
myra, -y f.
k lat. myrrha
1. myrhovník, cizokrajná dřevina využívaná jako zdroj vonné pryskyřice
2. myrha, pryskyřice myrhovníku, užívaná jako vonná látka, léčivo, látka k balzamování těl zesnulých
Sr. myrt, myrteta, smyrna, kadidlo
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
myrra n. myrha, -y, fem., Myrrhe. — myrra a krópě a kassia myrrha ŽWittb. 44, 9, mirra ŽKlem. tamt. Zkropila jsem mé lože myrru myrrha Ol. Prov. 7, 17; uzel myrry myrrhæ t. Cant. 1, 12. Otep myry m(n)ě ť mój milý Pís. Vyšbr. III (ČČMus. 1882, 54). Obětováchu jemu dary, zlato, kadidlo a myeru (sic) myrrham EvVíd. Mat. 2, 11. Máš-li mast s myrru a s tymianem Mast. 343. — Mirra jest dřevo (strom), z ňehožto teče jako pryskyřice, jenž slove stakten neb mirra HusE. 3, 54; mirra jest mast lékařská a hořká, jížto těla mrtvá maží, aby červie a smrad jich neporušil t. 3, 20. — mira myrrha Prešp. 807, o mirře Háj. herb. 350b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
myrra, myrha f. myrha (vonná pryskyřice myrhovníku)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.